1. Velké oči:Sovy obecné mají velké oči směřující dopředu, které jim umožňují sbírat více světla, což vede k lepšímu nočnímu vidění. Jejich oči jsou strukturovány vysokou hustotou tyčinkových fotoreceptorových buněk, které jsou citlivější na slabé světlo než čípkové buňky. Tato adaptace jim pomáhá vidět za špatných světelných podmínek, kdy je mnoho z jejich noční kořisti aktivní.
2. Binokulární vidění:Umístění očí sovy pálené jim poskytuje významný stupeň binokulárního překrytí. To znamená, že se zorná pole z obou očí překrývají, což sově poskytuje lepší vnímání hloubky a schopnost přesně odhadnout vzdálenosti při zachycení kořisti.
3. Asymetrie uší:Sovy bělohlavé mají jedinečné asymetrické uspořádání uší, přičemž jedno ucho je o něco vyšší než druhé. Tento nepatrný rozdíl ve výšce ucha umožňuje sově přesněji určit polohu zvuku. Zvukové vlny se dostávají do ucha s nepatrným rozdílem v načasování a intenzitě, což mozek sovy používá k určení směru zdroje. Tato adaptace pomáhá při lokalizaci pohybu kořisti ve tmě.
4. Specializované peří:Sovy hnědavé mají na předních okrajích letek specializovaná peří. Tato pera působí jako vroubkování na odtokových hranách křídel letadla a snižují hluk generovaný během letu. Díky tomu je pohyb sovy tišší a méně pravděpodobné, že upozorní potenciální kořist.
5.Tichý let:Let puštíka obecného je charakteristický kombinací tichých a mávajících fází. Vroubkované okraje jeho peří minimalizují hluk produkovaný prouděním vzduchu přes křídla. Tento tichý let jim umožňuje přiblížit se ke kořisti pokradmu, což výrazně zvyšuje jejich efektivitu lovu.
6. Ostré drápy:Sovy pálené mají silné a ostré drápy, které jsou uzpůsobeny k uchopení a držení kořisti. Jejich chodidla mají silné svaly, které jim umožňují pevně sevřít kořist, což z nich činí výkonné predátory při chytání a podmaňování malých savců, ptáků, hmyzu a dalších předmětů kořisti.
7. Sluch:Sovy obecné mají výjimečné sluchové schopnosti. Jejich velké ušní otvory a citlivý sluchový systém jim umožňují detekovat i slabé zvuky vydávané jejich kořistí, jako je šustění listí nebo pohyb drobných živočichů v husté vegetaci.
Tyto úpravy společně přispívají k efektivitě sovy pálené jako predátora, což jí umožňuje úspěšně detekovat a zachytit svou kořist v nočním prostředí, kde je sova nejaktivnější.