Podle adaptivního pohledu se kulturní rysy a praktiky objevují a vyvíjejí, aby řešily specifické výzvy a příležitosti, kterým čelí určitá skupina. Například ve společnostech s drsným klimatem si lidé mohou vyvinout kulturní praktiky, které zahrnují budování přístřešků, skladování potravin a vytváření teplého oblečení, aby vydrželi náročné podmínky prostředí.
Obhajoba adaptivního pohledu navrhuje, že kultura není pevná nebo statická, ale vyvíjí se v průběhu času v reakci na měnící se okolnosti a potřeby. Se změnou prostředí a okolí se mění i kulturní praktiky a přesvědčení lidí žijících v tomto kontextu.
Tato perspektiva navíc uznává vzájemný vztah mezi kulturou a biologií. Naznačuje, že některé kulturní chování může mít biologický základ a lidé mohou být biologicky predisponováni k rozvoji specifických kulturních praktik, které zlepšují jejich adaptaci a přežití. Lidé jsou například sociální bytosti s vrozenými sklony ke spolupráci a komunikaci. Tyto biologické rysy přispívají k rozvoji kulturních norem, které kladou důraz na spolupráci v rámci sociálních skupin.
Souhrnně řečeno, adaptivní pohled na kulturu zdůrazňuje funkční roli kultury tím, že umožňuje jednotlivcům a společnostem přizpůsobit se a prosperovat v jejich konkrétních ekologických, environmentálních a sociálních kontextech. Chápe kulturu jako dynamický systém, který se vyvíjí, aby čelil neustále se měnícím výzvám a příležitostem, se kterými se společnost setkává.