1. Komunikace: Mnoho zvířat se při vzájemné komunikaci spoléhá na zvuk. Například ptáci používají písně k přilákání kamarádů a obraně svých území a velryby používají složité vokalizace ke komunikaci na velké vzdálenosti. Lidé používají řeč ke komunikaci mezi sebou a s jinými druhy.
2. Vyhýbání se predátorům: Schopnost slyšet je nezbytná pro detekci potenciálních predátorů. Zvířata často zaslechnou přiblížení dravce dříve, než ho uvidí, což jim dává čas utéct nebo se schovat.
3. Detekce kořisti: Pro mnoho masožravých a všežravých zvířat je schopnost slyšet klíčová pro lokalizaci a zachycení kořisti. Například sovy dokážou využít svůj vynikající sluch k tomu, aby ve tmě přesně určily polohu malých hlodavců.
4. Navigace: Některá zvířata používají k navigaci zvuk, zejména v tmavém nebo přeplněném prostředí. Například netopýři používají echolokaci k navigaci a lokalizaci kořisti v úplné tmě.
5. Sociální vazba: U mnoha společenských druhů je sluch nezbytný pro rozpoznávání členů skupiny a interakci s nimi. Sloni mohou například rozpoznat hlasové projevy členů své rodiny a pomocí těchto zvuků zůstat ve spojení.
6. Environmentální povědomí: Schopnost slyšet je nezbytná, aby si zvířata uvědomovala své okolí a reagovala na potenciální hrozby nebo příležitosti. Zvířata mohou například slyšet zvuk blížící se bouře a ukrýt se, nebo mohou slyšet zvuk řeky a pohybovat se směrem k ní, aby našli vodu.
7. Námluvy a páření: U mnoha druhů hraje zvuk klíčovou roli při námluvách a rituálech páření. Například samci žáby používají své hlasové projevy k přilákání samic a mnoho druhů ptáků používá své zpěvy k přilákání kamarádů.
Bez sluchu by mnoho zvířat bojovalo o přežití ve svém přirozeném prostředí. Je to kritický smysl, který hraje zásadní roli v komunikaci, vyhýbání se predátorům, detekci kořisti, navigaci, sociálním propojení a povědomí o životním prostředí.