Kolibříci se vyskytují v Americe, zatímco sluneční ptáci se nacházejí v Africe, Asii a Austrálii. Obě skupiny ptáků se živí nektarem z květin a mají vyvinuté dlouhé zobáky, aby dosáhly do dlouhých úzkých korunek květin. Jejich zobáky jsou také velmi silné, takže dokážou květům prorazit tuhé okvětní lístky.
Kromě svých dlouhých zobáků si kolibříci a sluneční ptáci vyvinuli také další adaptace, které jim pomáhají živit se nektarem. Mají dlouhé jazyky, které mohou použít k sání nektaru z květin, a také mají schopnost viset ve vzduchu, když se krmí.
Evoluce těchto adaptací u kolibříků a slunečních ptáků je klasickým příkladem konvergentní evoluce. K tomu dochází, když dva různé organismy vyvinou podobné vlastnosti v reakci na podobné tlaky prostředí. V tomto případě je tlakem prostředí potřeba živit se nektarem z květů. U kolibříků a sluníčků se vyvinuly dlouhé zobáky a další adaptace, které jim k tomu pomáhají, i když spolu nejsou blízce příbuzní.