1. Proudění vzduchu:Delfíni dýchají vzduch jediným otvorem umístěným na temeni hlavy. Při výdechu mohou směrovat proud vzduchu přes fonické rty.
2. Fonické rty:Fonické rty jsou dva silné, masité záhyby tkáně umístěné uvnitř foukací dírky. Tyto záhyby tkáně jsou vysoce elastické a mohou rychle vibrovat, když jimi prochází vzduch.
3. Vibrace:Když vzduch prochází fonickými rty, způsobuje jejich vibrace. Frekvence těchto vibrací určuje výšku produkovaného zvuku. Delfíni mohou produkovat širokou škálu zvuků změnou napětí a tuhosti fonických rtů.
4. Zvuková produkce:Vibrace fonických rtů vytvářejí zvukové vlny, které se šíří vodou a vzduchem. Tyto zvukové vlny mohou slyšet ostatní delfíni a mořští živočichové, což umožňuje komunikaci a echolokaci.
5. Echolokace:Delfíni používají echolokaci k navigaci v okolí a k nalezení kořisti. Vydávají vysoké cvakání nebo pískání a pak naslouchají ozvěnám, které se odrážejí od objektů v okolí. To jim umožňuje vytvářet mentální mapu svého okolí a detekovat předměty i v kalných nebo tmavých vodách.
Delfíni mají pozoruhodnou kontrolu nad svou produkcí zvuku a dokážou produkovat různé cvakání, pískání a pulzní volání. Každý typ zvuku slouží specifickému účelu, jako je komunikace, echolokace nebo sociální interakce. Studium zvuků delfínů, známé jako bioakustika, poskytlo cenné poznatky o chování, komunikaci a smyslových schopnostech těchto inteligentních mořských savců.