Při směrové selekci mají jedinci na jednom konci fenotypového spektra vyšší pravděpodobnost přežití a reprodukce než jedinci se středními fenotypy nebo jedinci na opačném konci spektra. To vede k postupnému posunu populačního průměru jedním směrem. Jinými slovy, směrový výběr upřednostňuje jedince s extrémními rysy, což v tomto případě vede k evoluci dvou odlišných velikostí zobáku.