Párování a párování: O labutích je známo, že vytvářejí silné párové vazby a zůstávají se svými partnery po mnoho let. Zapojují se do rituálů námluv, jako je klanění, natahování šíje a vzájemné předstírání, podobné konceptu romantických vztahů u lidí.
Rodinná struktura: Labutě žijí v rodinných jednotkách, typicky sestávajících z pářeného páru a jejich cygnetů (mladé labutě). Ukazují rodičovskou péči, chrání a pečují o své potomky. Labutí samec a samice sdílejí odpovědnost při výchově mláďat, což je analogie dynamiky lidské rodiny.
Územní chování: Labutě jsou poměrně teritoriální a brání své vybrané území před jinými labutěmi nebo potenciálními hrozbami. Mohou projevovat agresivní chování, jako je syčení, mávání křídly nebo dokonce pronásledování vetřelců, což připomíná teritoriální chování pozorované u lidí.
Komunikace: Labutě ke vzájemné komunikaci používají různé vokalizace, polohy a pohyby těla. Vydávají různá volání, aby sdělili konkrétní zprávy, jako je poplach, námluvy nebo agrese. Tyto komunikační vzorce mají paralely s lidským jazykem a neverbálními podněty.
Učení a adaptace: Labutě jsou inteligentní ptáci a prokazují schopnost učit se a přizpůsobovat se svému prostředí. Dokážou rozpoznat jednotlivé lidi nebo předměty a podle toho upravit své chování, podobně jako se lidé učí ze svých zkušeností.
Socializace: I když nejsou tak společenské jako některé jiné druhy ptáků, labutě se vzájemně ovlivňují ve skupinách a vytvářejí sociální hierarchie. Navazují dominantní vztahy, zapojují se do společenského groomingu a účastní se společných aktivit, což jsou všechny způsoby chování, které lze vidět v lidských společnostech.
Celkově vzato, zatímco labutě jsou zvířata s vlastním odlišným chováním a biologií, vykazují určité rysy a vzorce, které lze považovat za analogické s aspekty lidského chování a sociálních interakcí.