Úsilí o ochranu přírody:
* Výzkum a řízení nemocí: Vědci aktivně zkoumají DFTD, snaží se porozumět jeho přenosu, vyvinout léčbu a prozkoumat potenciální vakcíny. Studují také ďábelskou imunitní odpověď a genetickou variaci, aby zjistili, zda existují nějaké přirozeně odolné populace.
* ostrovní svatyně: Ostrovy u tasmánského pobřeží byly zřízeny jako zóny bez onemocnění. Divoké ďáblové jsou zachyceni a přemístěni na tyto ostrovy a vytvářejí chovné populace, které jsou bezpečné před DFTD. To pomáhá zachovat genetickou rozmanitost druhu.
* selektivní šlechtitelské programy: Vědci jsou chovu ďáblů se silným imunitním systémem a genetickou odolností vůči DFTD v zajetí. Tito potomci jsou poté uvolněni do přírody, aby se zvýšila celková odolnost populace.
* Monitorování a dohled: Pravidelné průzkumy a monitorovací programy jsou prováděny za účelem sledování populace ďábelské populace, šíření nemocí a účinnosti úsilí o zachování. Tyto informace jsou životně důležité pro přizpůsobení strategií a při činu informovaných rozhodnutí.
* veřejné vzdělávání a povědomí: Zvyšování povědomí o ďábelské situaci a důležitosti ochrany je zásadní. Mnoho organizací podporuje povědomí prostřednictvím kampaní, dokumentů a vzdělávacích materiálů.
Další iniciativy:
* Ochrana stanoviště: Ochrana přirozeného stanoviště ďábla je nezbytná pro jejich přežití. To zahrnuje ochranu lesů, bushlandu a mokřadů před odlesňováním, fragmentací stanovišť a dalšími hrozbami.
* opatření bezpečnosti silničního provozu: Tasmánští ďáblové jsou často zasaženi autami. Značky silnic a rychlostní limity jsou implementovány, aby pomohly snížit úmrtí na silnici.
Budoucnost tasmánského ďábla:
I když situace zůstává náročná, úsilí o zachování vykazuje slibné výsledky. Ďábelská populace se v některých oblastech stabilizuje a probíhající výzkum má potenciál pro dlouhodobá řešení. Je však důležité si uvědomit, že boj o přežití tasmánského ďábla je dlouhodobý závazek, který vyžaduje pokračující výzkum, financování a podporu veřejnosti.