Mrkání může být také formou komunikace. U činčil lze mrkání použít k vyjádření různých emocí a stavů, jako je spokojenost, zvědavost nebo strach. Například činčila, která se cítí uvolněně a pohodlně, může mrkat pomalu a záměrně, zatímco činčila, která se cítí ohrožena nebo vystrašená, může mrkat rychle a opakovaně. Pozorováním vzorů mrkání činčily je možné se dozvědět více o tom, co si myslí a co cítí.
Konečně, mrkání může být jednoduše reflexní akce. Podobně jako lidé nedobrovolně mrkají, i činčily pravidelně mrkají jako přirozená součást funkcí jejich těla. Tento reflex pomáhá udržovat jejich oči zdravé a správně fungující a může to být také způsob, jak spolu komunikovat.