Vzhled :
- Divoké kočky bývají menší velikosti ve srovnání s domácími nebo toulavými kočkami. Mají delší nohy, ocas a větší tlapky pro lov a přežití v přírodě.
- Toulavé kočky často vykazují vzhled smíšeného plemene kvůli křížení s domácími kočkami. Mohou mít různé vzory a barvy srsti.
Chování :
- Divoké kočky jsou obvykle osamělejší a nepolapitelnější, vyhýbají se lidskému kontaktu. Nejaktivnější jsou za svítání a za soumraku, když loví kořist.
- Toulavé kočky , na druhé straně, jsou více sociální a mohou oslovit lidi pro jídlo nebo přístřeší. Lze je vidět, jak se potulují v městských nebo příměstských oblastech.
Habitat :
- Divoké kočky preferují odlehlá a přirozená stanoviště, jako jsou lesy, hory a venkovské oblasti, kde mohou najít kořist a úkryt.
- Toulavé kočky jsou přizpůsobivější a lze je nalézt v různých prostředích, včetně obytných oblastí, parků a dokonce i průmyslových zón.
Vokalizace :
- Divoké kočky často dělají charakteristické vokalizace, jako je křik, pískání, vrčení a vytí, aby komunikovali a označili své území.
- Toulavé kočky mají obvykle pestřejší hlasový rozsah a mohou napodobovat mňoukání nebo cvrlikání domácích koček.
Uši a ocas :
- Divoké kočky typicky mají všívané nebo špičaté uši, které mohou být užitečné při zachycení zvukové kořisti. Jejich ocasy jsou často kratší a huňatější.
- Toulavé kočky mají obvykle zaoblené uši a delší ocas, podobně jako kočky domácí.
Je důležité si uvědomit, že v populaci divokých i toulavých koček mohou existovat určité odchylky a výjimky, takže při setkání s neznámými kočkovitými šelmami je zásadní správná identifikace a znalost místní divoké zvěře. V případě pochybností je nejlepší konzultovat s místním odborníkem na divokou zvěř nebo úřadem pro přesnou identifikaci a vhodná opatření.