Kočka vydávající hlasité, vzteklé zvuky z hrdla na jinou kočku pravděpodobně vyjadřuje agresivní nebo obranné chování. Tato vokalizace, často označovaná jako „vrčení“, slouží ke sdělení nelibosti, varování druhé kočky, aby se držela dál, nebo k zobrazení připravenosti k útoku. Vrčení je obvykle doprovázeno dalšími signály řeči těla, jako jsou shrbená nebo klenutá záda, zploštělé uši a nafouknutý ocas. Tyto signály naznačují, že se kočka cítí ohrožena nebo se snaží nastolit dominanci a územní hranice. Při setkáních mezi kočkami slouží vrčení a další agresivní zvuky jako počáteční pokusy o vyřešení potenciálních konfliktů pomocí hlasového zastrašování, než přejdou do fyzické agrese nebo přímé konfrontace.
