Idiopatické: To znamená, že přesná příčina není známa a běžně se vyskytuje u starších psů velkých plemen.
Neuromuskulární poruchy: Ty mohou ovlivnit nervy a svaly, které ovládají hrtan, což vede k paralýze. Příklady zahrnují myasthenia gravis a polymyositidu.
Trauma: Poranění v oblasti krku nebo hlavy, jako je tupé poranění nebo penetrující poranění, mohou poškodit nervy nebo svaly zapojené do pohybu hrtanu a způsobit paralýzu.
Vrozené abnormality :Některá plemena psů, jako jsou flanderští bouvierové, buldoci a rotvajleři, mohou mít vrozenou predispozici k laryngeální paralýze kvůli anatomickým abnormalitám v hrtanu.
Nádory :Výrůstky nebo útvary v oblasti krku, jako jsou nádory nebo abscesy, mohou stlačovat nervy nebo bránit pohybu hrtanu, což vede k paralýze.
Infekce :Virové nebo bakteriální infekce mohou způsobit zánět a otok hrtanu nebo jeho okolí, což vede k dočasné nebo trvalé paralýze.
Toxiny :Vystavení některým toxinům, jako jsou těžké kovy nebo pesticidy, může poškodit nervy a svaly spojené s funkcí hrtanu.
Neurologické poruchy: Nemoci, které postihují mozek nebo centrální nervový systém, jako je encefalitida nebo mozková mrtvice, mohou také vést k paralýze hrtanu v důsledku poškození nervů.
Diagnostika laryngeální paralýzy vyžaduje důkladné fyzikální vyšetření, včetně vyhodnocení dýchacího systému psa a neurologického stavu. Mohou být doporučeny další testy, jako jsou rentgenové záření, zobrazovací techniky a elektromyografie, aby se určila konkrétní příčina paralýzy a aby se vedla vhodná léčba.