1. vývoj plic: Fetální plíce podléhají významnému vývoji a strukturálnímu zrání při přípravě na postnatální dýchání. Plíce začínají jako jednoduché pupeny a postupně se vyvíjejí složité větvící se struktury zvané bronchiální stromy, které tvoří dýchací cesty. Růst a větvení dýchacích cest vytváří rozsáhlou povrchovou plochu nezbytnou pro výměnu plynu po narození.
2. plíce naplněné tekutinou: Fetální plíce jsou během těhotenství naplněny tekutinou, nikoli vzduchem. Toto prostředí naplněné tekutinou je nezbytné pro vývoj plic a chrání jemné plicní tkáně před kompresí. Tekutina také pomáhá při tvorbě a rozšiřování dýchacích cest a alveolů.
3. Výroba povrchově aktivní látky: Plíce plodu produkují povrchově aktivní látku, látku, která snižuje povrchové napětí na rozhraní vzduch-kapaliny alveolů. Povrchově aktivní látka je zásadní pro prevenci alveolárního kolapsu po narození a zajištění správné funkce plic.
4. kardiovaskulární funkce: Vývoj plodu plic je úzce spojen s kardiovaskulárním vývojem. Rytmické pohyby bránice spojené s vývojem plic přispívají k vývoji a posílení srdečních svalů.
5. Příprava na dýchání: V pozdním těhotenství začne plod provádět respirační pohyby, známé také jako pohyby dýchání plodu nebo pohyby plodu. Ačkoli tyto pohyby nezahrnují výměnu plynu, pomáhají posilovat respirační svaly a koordinovat nervové dráhy nezbytné pro postnatální dýchání.
6. Adaptace na Extrauterin Life: Ke konci těhotenství se plíce podléhají změnám v přípravě na přechod na dýchání vzduchu po narození. Plíce naplněné tekutinou postupně absorbují tekutinu a dýchací cesty jsou naplněny vzduchem. K tomuto přechodu dochází během prvních několika dechů novorozence.
Stojí za zmínku, že plné zrání plic pokračuje po narození, zejména během prvních několika let života. Strukturální a funkční vývoj plic je postupný proces, který se vyskytuje jak v děloze, tak v postnatálně.