V kontextu přírodních zdrojů se vyčerpávání týká především těžby a využívání neobnovitelných zdrojů, jako jsou nerosty, fosilní paliva (ropa, plyn, uhlí) a podzemní voda, což vede k poklesu jejich dostupnosti. Vyčerpávání přírodních zdrojů může mít významné environmentální důsledky a může mít dopad na dlouhodobou udržitelnost ekosystémů a ekonomických činností závislých na těchto zdrojích.
Ve správě zásob se vyčerpání týká snížení úrovně zásob v důsledku prodeje, spotřeby nebo používání v průběhu času. Pomáhá podnikům sledovat dostupnost zboží, řídit stav zásob a plánovat doplňování.
K vyčerpání dochází také ve finančním účetnictví, když určitá aktiva zaznamenají snížení hodnoty nebo životnosti. Společnosti například používají odpisy k zaznamenání postupného poklesu hodnoty dlouhodobého majetku, jako jsou stroje a budovy, během jejich odhadované životnosti. Vyčerpání se běžně používá u aktiv s konečnou životností, jako jsou přírodní zdroje, které se těží a prodávají, což vede ke snížení jejich množství a hodnoty.
Celkově se vyčerpání týká spotřeby, těžby nebo snižování zdrojů, aktiv nebo úrovní zásob v průběhu času, což může mít ekonomické a environmentální důsledky. Pochopení a řízení vyčerpání je zásadní pro zajištění udržitelnosti, efektivní řízení zdrojů a přijímání informovaných rozhodnutí v různých průmyslových odvětvích a sektorech.