1. Sociální interakce:Komunikace umožňuje zvířatům vzájemnou interakci v rámci sociálních skupin. Usnadňuje výměnu informací o nebezpečí, zdrojích potravy, příležitostech k páření a dalších důležitých sociálních vodítkách. Tyto interakce pomáhají udržovat soudržnost skupiny, vytvářejí hierarchii dominance a umožňují kooperativní chování.
2. Páření a rozmnožování:U mnoha druhů je komunikace nezbytná pro nalezení partnera a rozmnožování. Prostřednictvím vokalizací, pachových značek nebo vizuálních displejů mohou zvířata přitahovat potenciální partnery, komunikovat o svém reprodukčním stavu a synchronizovat své reprodukční aktivity.
3. Územnost:Komunikace se používá k obraně a udržování území. Zvířata mohou používat volání, pachové značení nebo vizuální signály, aby stanovila a propagovala hranice svého teritoria a odradila ostatní jedince od zasahování do jejich prostoru.
4. Vyhýbání se predátorům a obrana:Komunikace může sloužit jako varovný mechanismus před predátory. Někteří ptáci například vydávají zřetelná poplašná volání, která upozorňují členy skupiny na přítomnost predátora, což jim umožňuje provést úhybnou akci. Podobně mohou zvířata používat řeč těla nebo vokalizace, aby odradila predátory a varovala je před potenciálním nebezpečím.
5. Interakce mezi rodiči a potomky:Komunikace je zásadní pro komunikaci mezi rodiči a potomky. Dospělá zvířata používají různé signály a chování k vedení, výuce a péči o svá mláďata. Tato komunikace zajišťuje přežití a úspěšný vývoj potomků.
6. Spolupráce a lov:Komunikace je nezbytná pro koordinaci kooperativního chování, jako je lov, obrana proti predátorům nebo skupinové pohyby. Umožňuje zvířatům sdílet informace o umístění kořisti, synchronizovat útoky a udržovat skupinovou koordinaci.
7. Navigace a orientace:U mnoha druhů pomáhá s navigací a orientací komunikace. Zvířata mohou používat sluchové nebo vizuální podněty, aby sledovala volání nebo signály ostatních, aby našla cestu zpět ke své skupině nebo lokalizovala konkrétní oblasti ve svém stanovišti.
Komunikace u zvířat může zahrnovat různé formy, jako jsou vizuální signály (řeč těla, gesta, mimika a zbarvení), sluchové signály (vokalizace, cvakání, pískání a písně), chemické signály (feromony a vůně) a hmatové signály ( dotyk a kontakt). Složitost a propracovanost komunikace se u různých živočišných druhů liší.