Použití živého popisu je zvláště důležité v literárních dílech, jako jsou romány, povídky a poezie, kde je cílem spisovatele ponořit čtenáře do příběhu a vytvořit pocit místa, času a atmosféry. Například v úvodním odstavci románu Charlese Dickense *Příběh dvou měst* vykresluje živý obraz ulic města a atmosféry Francouzské revoluce těmito slovy:
> "Byly to nejlepší časy, byly to ty nejhorší časy, byl to věk moudrosti, byl to věk bláznovství, byla to epocha víry, byla to epocha nedůvěry, byla to doba světla , bylo to období temnoty, bylo to jaro naděje, byla to zima zoufalství."
Toto použití kontrastních obrazů a opakování účinně zprostředkovává pocit pozdvižení a zmatku, který existoval během francouzské revoluce, a okamžitě vtáhne čtenáře do děje.
Živý popis je mocná literární technika, která dokáže přenést čtenáře na nová místa, představit jim nové zážitky a vytvořit trvalý dopad na jejich představivost. Je to technika, kterou by se měli všichni spisovatelé snažit ovládat, aby mohli efektivně zaujmout své čtenáře a oživit jejich příběhy.