Co je chování?

Chování je pozorovatelná aktivita organismu v reakci na vnitřní a vnější podněty. Je to způsob, jakým organismus interaguje se svým prostředím. Chování lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:vrozené a naučené. Vrozené chování je takové, které je přítomno při narození, jako je dýchání, sání a pláč. Naučené chování je takové, které se získává zkušeností, jako je chůze, mluvení a čtení.

Chování lze dále klasifikovat podle jejich funkce. Některá chování jsou nezbytná pro přežití, jako je jídlo a spánek. Jiné se používají ke komunikaci, jako je mluvení a řeč těla. Jiné se používají pro potěšení, jako je hraní her a poslech hudby.

Chování je řízeno nervovým systémem. Mozek vysílá signály do svalů, které se pak stahují a pohybují tělem. Mozek také přijímá signály ze smyslů, které mu říkají, co se děje v prostředí. Tyto informace pak zpracuje mozek, který se rozhodne, jak reagovat.

Chování může být ovlivněno řadou faktorů, včetně genetiky, prostředí a kultury. Genetika hraje roli při určování našeho základního temperamentu a schopností. Svou roli hraje i prostředí, protože naše zkušenosti mohou utvářet naše chování. Kultura také ovlivňuje chování, protože nás učí, co je považováno za přijatelné a nepřijatelné.

Chování lze změnit učením. Toho lze dosáhnout pomocí různých metod, jako je operantní podmiňování, klasické podmiňování a sociální učení. Operační podmiňování je založeno na principu zesílení, což znamená, že určité chování se bude pravděpodobně opakovat, pokud je následováno pozitivním důsledkem. Klasické podmiňování je založeno na principu asociace, což znamená, že chování může být spojeno s neutrálním podnětem. Sociální učení je založeno na principu napodobování, což znamená, že se můžeme naučit chování pozorováním druhých.

Chování lze použít k pochopení osobnosti člověka, jeho motivací a hodnot. Mohou být také použity k diagnostice a léčbě duševních poruch.