1. prezygotické mechanismy :Tyto mechanismy působí předtím, než dojde k oplodnění, a brání skutečné tvorbě zygotů.
A. geografická izolace :Fyzické bariéry nebo dlouhé geografické vzdálenosti oddělují populace, zabraňují kontaktu a příležitostem pro páření.
b. ekologická izolace :Populace existují v různých stanovištích ve stejné geografické oblasti, což má za následek rozdíly v chování páření, období kvetení nebo preference hostitele, což vede ke snížení šancí na prokládání.
C. Behaviorální izolace :Rozdíl v rituálech námluvy, páření signálů nebo komunikačních systémů mezi populacemi může zabránit rozpoznávání, přitažlivosti nebo synchronizaci reprodukčních cyklů.
d. Mechanická izolace :Nekompatibilita reprodukčních struktur, jako jsou odlišné genitálie nebo rozdíly ve velikosti a tvaru gamet, může bránit úspěšné páření a oplodnění.
E. Gametická izolace :I když dojde k páření, chemické bariéry nebo fyziologické nekompatibility mezi gamety mohou zabránit oplodnění nebo vést k inkreativním zygotům.
2. Postzygotické mechanismy :Tyto mechanismy fungují po oplodnění a ovlivňují vývoj, přežití nebo reprodukční kondici hybridů.
A. Hybridní invibilita :Hybridní potomstvo nemusí přežít kvůli genetické nekompatibilitě, vývojových abnormalitách nebo fyziologických slabých stránkách.
b. Hybridní sterilita :Hybridy mohou být sterilní nebo snížené plodnosti, omezit jejich reprodukční úspěch a zabránit výměně genů mezi populacemi.
C. Hybridní rozklad :Hybridy mohou mít zpočátku normální vývoj, ale vykazují sníženou kondici, jako je nižší míra přežití, snížená plodnost nebo zvýšená náchylnost k nemocem, v následujících generacích.
Biologická izolace je základní koncept evoluční biologie a hraje klíčovou roli při porozumění procesům, které vedou k diverzifikaci druhů v přírodě.