Například veš hlavová (Pediculus humanus capitis) a veš tělní (Pediculus humanus corporis) jsou specifické pro člověka a k přežití vyžadují lidskou krev. Veš stydká (Pthirus pubis) může také napadnout jiné primáty, ale jen zřídka infikuje jiná zvířata.
I když je tedy možné, že jiná zvířata přenášejí různé druhy vší, riziko přenosu vší na člověka ze zvířat je obecně nízké. Nejběžnější cestou přenosu lidských vší je úzký osobní kontakt s infikovaným jedincem nebo sdílení osobních věcí, jako jsou hřebeny, kartáče, čepice nebo oblečení. Udržování dobré osobní hygieny, vyhýbání se sdílení osobních věcí a rychlé ošetření zavšivení může pomoci zabránit jejich šíření.