Ztráta stanoviště :Jak lidské populace rostly, jejich zemědělské a vývojové činnosti zasahovaly do přirozených stanovišť kaspických tygrů. Odlesňování, konverze mokřadů pro zemědělství a rozšíření lidských osad přispěly k fragmentaci a ztrátě stanovišť, což ovlivnilo přírodní zdroje tygrů a lovecké areály.
Lov a pytláctví :Kaspické tygři byli oceněni za jejich luxusní kožešinu a další části těla používané v tradiční medicíně, což je činí zranitelnými vůči cílenému lovu a pytláctví. Během 19. a počátku 20. století se obzvláště zvyšovalo vzrostlé v důsledku zvýšené poptávky po tygřích opěrcích a dalších částech těla, což vedlo k podstatnému poklesu populace.
Deplece kořisti :Kaspijští tygři jsou masožravci, převážně lovící na velké kopytníky, jako jsou divoké budy, jeleny a horské kozy. Při ztrátě stanovišť a rozšířením zemědělství tyto druhy kořisti čelily poklesu obyvatelstva v důsledku lovu a redukovaných pastvin. Snížená dostupnost kořisti dále ohrozila přežití kaspických tygrů.
Politická nestabilita a občanské války :Některé země v historickém rozsahu tygra zažily období politické nestability a občanských válek. Toto občanské nepokoje ovlivnily úsilí o ochranu, což způsobilo, že je náročné provádět vhodná ochranná opatření a účinně bojovat proti pytláctví.
V důsledku těchto faktorů se populace kaspických tygrů prudce zmenšovala. Poslední potvrzené pozorování kaspického tygra bylo zaznamenáno v roce 1959 v národním parku Golestan v Íránu. Navzdory rozsáhlému úsilí o ochranu a iniciativy na oživení populace kaspických tygrů nebyly v následujících letech provedeny žádné potvrzené pozorování. V důsledku toho jsou mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) považovány za funkčně zaniklé mezinárodní unie.