1. Systém postranní linky:
* Jedná se o sérii smyslových pórů běžících po stranách jejich těla.
* Detekuje vibrace a změny tlaku ve vodě, což jim umožňuje cítit pohyb kořisti nebo jiných předmětů.
2. Vnitřní ucho:
* Vnitřní ucho je zodpovědné za slyšení zvukových vln.
* Sharks mají speciální strukturu zvanou „Sacculus“, která je velmi citlivá na nízkofrekvenční zvuky, které dobře cestují vodou.
3. Přenos zvuku:
* Zvukové vlny ve vodě procházejí tělem žraloka a dosahují vnitřního ucha skrz čelist.
* To umožňuje žralokovi „slyšet“ zvuky ze značné vzdálenosti, dokonce i v temných nebo temných vodách.
4. Citlivost na nízké frekvence:
* Sharks tygrů jsou zvláště citlivé na nízkofrekvenční zvuky, které jsou typické pro velké, pomalu se pohybující kořist, jako jsou ryby nebo těsnění.
* To jim pomáhá najít potenciální zdroje potravy z dálky.
5. Směrové slyšení:
* I když jejich slyšení není tak přesné jako naše, mohou určit obecný směr zdroje zvuku.
* To jim pomáhá navigovat směrem k kořisti a vyhýbat se dravcům.
Zajímavá fakta:
* Je známo, že tygří žraloci slyší kořist od stovek metrů pryč!
* Mohou dokonce detekovat jemné zvuky rybího srdečního rytmu nebo jeho plavání.
* Jejich citlivé sluch jim umožňuje být úspěšnými predátory v různých stanovištích, jako jsou korálové útesy, laguny a otevřené oceány.
Na závěr: Žraloci Tiger jsou vybaveni sofistikovaným sluchovým systémem, který se spoléhá na přenos postranního ucha a čelisti. To jim umožňuje detekovat nízkofrekvenční zvuky z dálky, najít kořist a efektivně navigovat v jejich prostředí.