1. Protoindoevropský kořen „wĺ̥kʷos“:
Tento kořen je považován za konečný zdroj slova „vlk“ v mnoha jazycích v celé indoevropské jazykové rodině. Má se za to, že má onomatopoický původ a připomíná zvuk, který vydává vlk.
2. Staré anglické „wulf“:
Staroanglické slovo „wulf“ je přímo odvozeno od výše zmíněného protoindoevropského kořene. To bylo používáno v anglosaské Anglii a později se stalo „vlkem“ v moderní angličtině.
3. Staroseverské "ulfr":
V severské mytologii bylo „ulfr“ jméno pro vlka, zejména Fenrira, monstrózního vlka, který byl jedním ze synů boha podvodníka Lokiho. Slovo „ulfr“ také přispělo k vývoji anglického slova „wolf“.
4. Germánské jazyky:
Protogermánské slovo pro vlka bylo „*wulfaz*“. Toto slovo se vyvinulo do forem jako „wulf“ ve staré angličtině a „wolf“ v moderní angličtině.
5. Keltské jazyky:
Keltské jazyky mají také slova pro vlka, která sdílejí podobné etymologické kořeny. Například ve staré irštině bylo slovo „*cu*“ a ve velštině „*blaidd*“.
Je důležité poznamenat, že přesný původ a evoluce slova „vlk“ může zahrnovat více vlivů a zvukových posunů v průběhu času. Tato etymologická vysvětlení poskytují některé z možných lingvistických kořenů slova v různých jazycích.