* komplexní sociální struktura: Vlci žijí ve velmi složitých sociálních strukturách s přísnými hierarchiemi. Replikace těchto dynamiky v zajatém prostředí může být náročná, zejména s ohledem na omezený prostor a nepřirozené sociální interakce.
* území: Vlci jsou ve volné přírodě velmi teritoriální. Omezení na omezený prostor může vést ke stresu, agresi a obtížnosti při vytváření párovacích párů.
* Dietní potřeby: Vlci mají specifické stravovací potřeby, které je obtížné replikovat v zajetí. Jejich strava se skládá z různých kořisti, která je obtížné trvale zajistit.
* Stimulace prostředí: Vlci vyžadují ve volné přírodě velkou environmentální stimulaci, včetně roamingových obrovských území, zapojení do složitých sociálních interakcí a lovu. Tyto potřeby je obtížné uspokojit v zajetí.
* Stres: Zajetí může být pro vlky neuvěřitelně stresující, což vede k hormonální nerovnováze a snížené plodnosti.
* Genetická rozmanitost: Inbreeding může být problémem v zajatých populacích, což vede ke zdravotním problémům a sníženému reprodukčnímu úspěchu.
* Omezená míra úspěšnosti: Studie ukázaly, že programy chovu vlků v zajetí mají často nízkou úspěšnost ve srovnání s divokými populacemi.
Zatímco některé šlechtitelské programy byly úspěšné, výše uvedené výzvy zdůrazňují obtížnost při replikaci přírodních podmínek pro tato složitá zvířata.
Kombinace těchto faktorů proto naznačuje, že chov vlků v zajetí je složitý a často náročný proces.