1. Specializované zuby: Býložravci mají specializované zuby, které jsou uzpůsobeny k drcení a žvýkání rostlinné hmoty. Tyto zuby mají často ploché povrchy nebo hřebeny, které pomáhají drtit a rozbíjet rostlinné tkáně. Zejména jejich stoličky jsou navrženy pro účinné broušení.
2. Komplexní trávicí systém: Býložravci mají ve srovnání s masožravci složitější trávicí systém. Jejich trávicí trakt je obvykle delší, což umožňuje delší čas a prostor pro rozklad rostlinného materiálu. Tento rozšířený trávicí systém usnadňuje fermentaci a vstřebávání živin.
3. Trávení přežvýkavců: Mnoho býložravců, jako jsou krávy, ovce a jeleni, jsou přežvýkavci. Přežvýkavci mají čtyřkomorový žaludek, který zahrnuje bachor, retikulum, omasum a abomasum. Bachor je velká fermentační káď, kde mikroby rozkládají rostlinnou celulózu na jednodušší sloučeniny. Tyto mikroby produkují těkavé mastné kyseliny, které pak přežvýkavci mohou absorbovat a využít jako zdroj energie. Další komory potravu dále zpracovávají a extrahují živiny, než se dostane do slezu, který funguje podobně jako žaludek nepřežvýkavců.
4. Mikrobiální symbióza: Býložravci se často spoléhají na symbiotické mikroorganismy sídlící v jejich trávicím traktu. Tyto mikroby, které zahrnují bakterie, prvoky a houby, produkují enzymy, které pomáhají rozkládat komplexní rostlinné sacharidy, bílkoviny a další sloučeniny. Býložravci těží ze živin uvolněných těmito mikrobiálními partnery.
5. Selektivní krmení: Býložravci mají schopnost selektivně spásat části rostlin, které jsou výživnější a snáze stravitelné. Dokážou rozlišovat mezi různými druhy rostlin a vybírají ty, které poskytují lepší rovnováhu živin a nižší koncentrace potenciálně škodlivých látek.
6. Vysokokapacitní trávicí systém: Býložravci často konzumují velké množství rostlinného materiálu, aby uspokojili své nutriční potřeby. Jejich trávicí systémy se vyvinuly tak, aby efektivně zpracovávaly a extrahovaly živiny z této velkoobjemové stravy.
7. Adaptace na rostlinné sekundární sloučeniny: Rostliny produkují různé sekundární sloučeniny, jako jsou taniny a alkaloidy, které mohou být pro mnoho zvířat toxické nebo nechutné. Býložravci si však vyvinuli adaptace, aby tolerovali nebo dokonce využívali tyto sloučeniny. Někteří býložravci mohou tyto látky detoxikovat, zatímco jiní je mohou izolovat ve specializovaných tkáních nebo je vylučovat.
8. Koprofágie: Někteří býložravci se zabývají koprofágií, která zahrnuje konzumaci vlastních výkalů. Tato praxe jim umožňuje extrahovat další živiny z částečně stráveného rostlinného materiálu a dále rozkládat komplexní sloučeniny pomocí střevních mikrobů.
Prostřednictvím těchto adaptací jsou býložravci schopni extrahovat potřebné živiny z listů, trávy a dalších rostlinných materiálů, a to navzdory výzvám, které představuje složitá struktura a složení rostlinných tkání. Jejich schopnost efektivně zpracovávat a využívat rostlinnou hmotu tvoří základ suchozemských potravinových řetězců a ekosystémů.