Bezpečnost v číslech: Život ve velké skupině může poskytnout bezpečí a ochranu před predátory. Když dravci narazí na velkou skupinu zvířat, mohou je od útoku odradit, protože riziko zranění nebo přemožení skupinou je vyšší. To je běžně pozorováno u druhů, jako jsou pakoně, zebry a buvoli, které tvoří masivní stáda na ochranu při pastvě na otevřených plochách.
Kooperativní obrana: Velké skupiny mohou umožnit kooperativní obranu proti predátorům nebo jiným hrozbám. Členové skupiny mohou kolektivně detekovat potenciální nebezpečí, varovat ostatní a zapojit se do koordinovaného obranného chování. Tato skupinová spolupráce zvyšuje jejich celkovou obranu a šance na přežití. Surikaty mají například strážní systém, kde jeden jedinec stojí na stráži a upozorňuje skupinu na jakékoli blížící se hrozby.
Vylepšené hledání potravy: Být součástí velké skupiny může také pomoci při hledání potravy a hledání potravy. Některé druhy těží z kolektivních znalostí a odborných znalostí skupiny při hledání zdrojů potravy nebo zjišťování potenciálních nebezpečí v životním prostředí. Například sloni se často spoléhají na kolektivní paměť stáda, aby našli vodní zdroje během období sucha nebo se pohybovali v rozlehlé krajině.
Větší možnosti páření: Větší skupiny mohou jednotlivcům nabídnout větší příležitosti k páření. S větším množstvím potenciálních kamarádů může být konkurence ve skupině omezena a páření mohou být úspěšnější. To může přispět k celkovému reprodukčnímu úspěchu populace.
Sdílené zdroje: Život ve skupině může někdy usnadnit přístup ke sdíleným zdrojům. Členové skupiny mohou zakládat a využívat společná hnízdiště, hnízdiště a skrýše s potravou, čímž se snižují výdaje na energii a rizika spojená s individuálním zabezpečením těchto zdrojů.
Sociální vzdělávání: Velké skupiny mohou podporovat sociální učení a přenos znalostí a dovedností od starších, zkušených jedinců k mladším. To umožňuje, aby se v rámci skupiny předávalo důležité chování a adaptace, což podporuje celkové přežití a úspěch druhu.
Vylepšená komunikace: Některé druhy žijící ve velkých skupinách si mohou vyvinout složité systémy komunikace pro koordinaci svých akcí a udržení sociálních vazeb. Tato zlepšená komunikace posiluje skupinovou soudržnost a spolupráci v různých aspektech jejich života.
Je však důležité si uvědomit, že ne všem zvířatům život ve velkých skupinách prospívá. Některé druhy mohou mít specifické adaptace nebo strategie, které jim umožňují přežít a prospívat jako osamělí jedinci nebo v menších skupinách. Optimální velikost skupiny pro druh závisí na různých faktorech, jako je jejich ekologická nika, životní styl, lokalita a evoluční historie.