Jednoho dne se přes louku zametla bouře, trhala trávu a poslala další býky, které vyrazily do útulku. Barnaby však zůstal klidný. Věděl, že přichází bouře, a cítil v jeho zuřivosti podivný pocit pohodlí. Zavřel oči a vítr mu zpíval ukolébavku.
Když bouře prošla, z jejich úkrytů se objevili ostatní býci, zbité a pohmožděné. Ale Barnaby stál vysoký, nezraněný. Rozhlédl se kolem devastace, rozbitých větví a rozptýlených listů. Věděl, že může pomoci.
Použil své silné rohy, aby vyčistil padlé stromy, což umožnilo pástům ostatních býků. Použil své mocné kopyta k vyrovnání blátivé země, což všem usnadnilo chodit. Byl to jemný obr, ale byl také silný a vynalézavý.
Ostatní býci, kteří se kdysi zesměšňovali Barnabyho pro jeho jemnou povahu, byli nyní plní obdivem. Viděli ho jako vůdce, ochránce a přítele. Uvědomili si, že síla nepochází jen z agrese, ale z laskavosti a soucitu.
Od toho dne nebyl Barnaby už jen býk. Byl to jemný obr, který chránil své stádo, klidný hlas rozumu uprostřed chaosu a svědectví o síle jiné. Ukázal ostatním býkům a světu, že skutečná síla není v dominanci, ale v srdci.