1. Ochrana a správa biotopů: Mnoho organizací a vlád pracuje na zachování a obnově přirozeného prostředí tukanů, jako jsou deštné pralesy a další tropické ekosystémy. To zahrnuje vytváření chráněných oblastí, kontrolu odlesňování a zavádění postupů udržitelného využívání půdy.
2. Opětovné zalesňování a zalesňování: Výsadba stromů a obnova degradovaných oblastí může pomoci zvýšit dostupnost potravy a hnízdišť pro tukany. Úsilí o znovuzalesnění má za cíl obnovit přirozená stanoviště tukana a poskytnout koridory pro pohyb mezi fragmentovanými lesy.
3. Programy chovu v zajetí a reintrodukce: Některé ochranářské organizace a zoologické zahrady se účastní programů chovu ohrožených druhů tukanů v zajetí. Tyto programy mají za cíl zachovat genetickou rozmanitost a produkovat potomstvo pro potenciální reintrodukci do jejich přirozeného prostředí, když jsou vhodné podmínky.
4. Výzkum a monitorování: Vědci, ochránci přírody a výzkumníci provádějí studie, aby lépe porozuměli populacím tukanů, jejich chování a hrozbám, kterým čelí. Monitorovací programy pomáhají sledovat populační trendy a vyhodnocovat účinnost ochranářských zásahů.
5. Vzdělávání a povědomí: Zvyšování povědomí veřejnosti o významu tukanů a jejich stanovištích je zásadní. Vzdělávací iniciativy se zaměřují na místní komunity, tvůrce politik a širokou veřejnost, aby podpořily úsilí o ochranu a podpořily udržitelné postupy, které chrání tukany a jejich ekosystémy.
6. Ekoturismus a udržitelné postupy: Podpora odpovědné ekoturistiky a udržitelných postupů může vytvářet příjem pro místní komunity a zároveň minimalizovat negativní dopady na stanoviště tukanů. Tento přístup podporuje úsilí o ochranu přírody a poskytuje pobídky pro místní lidi, aby chránili své přírodní zdroje.
7. Mezinárodní spolupráce: Úsilí o ochranu tukanů často zahrnuje spolupráci mezi různými zeměmi, organizacemi a ochranářskými skupinami. Mezinárodní spolupráce je nezbytná pro řešení přeshraničních problémů a zajištění dlouhodobého přežití druhů tukanů.