Noční chování: Aardvarks jsou primárně noční, což znamená, že jsou aktivní během noci. Tato adaptace jim pomáhá vyhnout se spalujícímu horku a predátorům aktivním během dne, jako jsou lvi a hyeny. Tím, že jsou zvěři noční, mohou šetřit energii a efektivněji vyhledávat potravu v chladnějších podmínkách.
Speciální strava: Aardvarks jsou hmyzožravci, živí se hlavně termity a mravenci. Jejich strava vyžaduje specializované úpravy. Mají dlouhé, lepkavé jazyky, které se mohou prodloužit až na 30 centimetrů (asi 12 palců). Tyto jazyky pokryté slinami jim pomáhají dostat se hluboko do hmyzích hromad a zachytit jejich kořist.
Silné drápy: Aardvarks mají na předních tlapkách silné, ostré drápy. Tyto drápy se používají k kopání do termitů a mravenčích hromad, které jsou jejich primárním zdrojem potravy. Drápy jsou také užitečné pro obranu proti predátorům, když je to nutné.
Silná kůže: Aardvarks mají silnou, kožovitou kůži, která je chrání před kousnutím hmyzem a poškrábáním při kopání v nerovném terénu. Jejich pevná kůže slouží jako přirozené brnění, které jim umožňuje procházet prostředím, aniž by utrpěli vážná zranění.
Samotářský životní styl: Aardvarks jsou převážně osamělá zvířata, s výjimkou období páření. Tato adaptace snižuje konkurenci o potravu a úkryt a pomáhá vyhnout se predátorům, kteří se zaměřují na větší skupiny.
Chování při zahrabávání: Aardvarkové jsou zdatní kopáči a značnou část svého času tráví pod zemí v norách. Tyto nory poskytují během dne úkryt před extrémními povětrnostními podmínkami, predátory a místy k odpočinku. Aardvarks dokáže vyhrabat novou noru za pozoruhodně krátkou dobu, do dvou minut.
Vynikající čich: Aardvarks mají výjimečný čich, který jim umožňuje detekovat podzemní kolonie hmyzu. Používají své dlouhé pohyblivé čenichy k vyčmuchání své oblíbené kořisti, i když je zahrabaná hluboko v zemi.
Samotářský životní styl: Aardvarks jsou osamělá zvířata, kromě případů, kdy se páří. Toto osamocené chování snižuje konkurenci o potravu a přístřeší a pomáhá jim vyhýbat se predátorům, kteří se zaměřují na větší skupiny.
Tyto úpravy společně podporují přežití aardvarks a umožňují jim efektivně využívat zdroje dostupné v jejich stanovištích, především se zaměřením na jejich specializovanou hmyzožravou stravu a ochranu před predátory.