1. Vokalizace :Malí tučňáci vydávají hlasité a výrazné volání, aby spolu komunikovali a označovali své území. Tyto vokalizace slouží jako varování pro vetřelce a pomáhají zjistit jejich přítomnost v oblasti.
2. Řeč těla :Malí tučňáci projevují agresivní řeč těla, aby odradili vetřelce. Mohou si načechrat peří, roztáhnout křídla a vypadat větší, aby zastrašili potenciální hrozby.
3. Kloupání :Malí tučňáci mohou používat své ostré zobáky k klování vetřelců, jako jsou jiní tučňáci nebo predátoři. Mohou způsobit bolestivé klování, které slouží jako varování nebo způsobit vetřelci zranění.
4. Obrana Nest :Malí tučňáci zuřivě brání svá hnízda proti vetřelcům. Na obraně hnízda se mohou podílet samci i samice tučňáků, kteří se střídají v hlídání hnízda a při ochraně vajec nebo mláďat uvnitř.
5. Hranice území :Malí tučňáci vytvářejí a udržují hranice území kolem svých hnízd. Mohou používat fyzické bariéry, jako jsou skály nebo vegetace, k označení hranic a zabránění jiným tučňákům v pronikání.
6. Kolektivní obrana :Malí tučňáci se mohou zapojit do kolektivní obrany, kdy skupina tučňáků spolupracuje na ochraně svého území. Mohou napadnout vetřelce nebo predátora a pomocí svých čísel odradit hrozbu.
7. Vyhýbání se predaci :Malí tučňáci mají různá přizpůsobení a chování, aby se vyhnuli predaci. Mohou používat nory, jeskyně nebo hustou vegetaci, aby skryli svá hnízda a chránili se před predátory. Mají také tendenci hnízdit ve velkých koloniích, což poskytuje určitou bezpečnost v počtu.
Využitím tohoto teritoriálního chování a strategií jsou malí tučňáci schopni bránit svá území a chránit svá hnízda, vejce a kuřata před predátory a jinými hrozbami, což zajišťuje přežití a úspěch jejich chovných kolonií.