1. Raní kytovci:
Během raného třetihorního období, známého jako epochy paleocénu a eocénu, přecházeli kytovci ze suchozemských savců na plně vodní tvory. Archaeoceti, považované za nejstarší velryby, si stále zachovávaly zadní končetiny, ale již se přizpůsobily mořskému životnímu stylu. Některé pozoruhodné příklady zahrnují Pakicetus, Ambulocetus a Basilosaurus.
2. Velryby z kostic (Mysticeti):
Epocha miocénu (před 23 miliony až 5 miliony let) byla svědkem vzniku velryb baleenských nebo mysticetů. Těmto velrybám, vyznačujícím se přítomností baleenových plátů místo zubů, se dařilo v různých oceánských prostředích. Mezi některé známé mysticety z období třetihor patří Balaenoptera (modré velryby, plejtváci), Eschrichtius (velryby šedé) a Megaptera (velryby keporkaci).
3. Ozubaté velryby (Odontoceti):
V období třetihor došlo také k diverzifikaci zubatých velryb nebo odontocétů, mezi které patří delfíni, sviňuchy a vorvaně. Tyto velryby se při lovu a navigaci v rozlehlých oceánech spoléhaly na echolokaci a specializované zuby. Pozoruhodné příklady z tohoto období zahrnují Kentriodon, Xenorophus a Squalodon.
4. Geografické rozšíření:
V období třetihor obývaly velryby širokou škálu geografických oblastí, včetně Tethysského moře, Tichého oceánu a mělkých moří, která pokrývala části moderní Evropy, Asie a Severní Ameriky. Jejich distribuce byla ovlivněna faktory, jako je dostupnost potravy, klimatické podmínky a konkurence jiných mořských predátorů.
Stručně řečeno, během třetihor prošly velryby významnými evolučními proměnami, které se diverzifikovaly do různých skupin, jako jsou velryby baleen a ozubené velryby. Obývali rozmanitá oceánská prostředí a hráli zásadní roli v mořských ekosystémech své doby.