1. Rtuť v životním prostředí :Rtuť vstupuje do životního prostředí z přírodních zdrojů, jako je sopečná činnost a eroze hornin, a také z lidských činností, jako jsou průmyslové emise a spalování uhlí.
2. Rtuť ve vodě :Rtuť se může ukládat do vodních útvarů atmosférickou depozicí, stékáním z kontaminované půdy a průmyslovými odpady. Existuje v různých chemických formách, včetně elementární rtuti, anorganických solí rtuti a organických sloučenin rtuti, jako je methylrtuť.
3. Absorpce fytoplanktonu a řas :Fytoplankton a řasy absorbují a akumulují rtuť z vody. Jako primární producenti tvoří základ vodního potravního řetězce.
4. Konzumace zooplanktonu :Zooplankton se živí fytoplanktonem a řasami a koncentruje rtuť přítomnou v jejich kořisti.
5. Spotřeba malých ryb :Malé ryby konzumují zooplankton a hromadí vyšší hladiny rtuti.
6. Velká spotřeba ryb :Větší ryby, jako je tuňák, mečoun a žralok, loví menší ryby a hromadí ještě vyšší hladiny rtuti.
7. Biologické zvětšení :Jak se rtuť pohybuje vzhůru potravním řetězcem, její koncentrace se zvyšuje na každé trofické úrovni. Je to proto, že predátoři konzumují a zadržují rtuť přítomnou ve své kořisti.
8. Dlouhá životnost a pomalé vylučování :Některé druhy ryb, jako je tuňák a žraloci, mají relativně dlouhou životnost a pomalou rychlost metabolismu, což umožňuje delší dobu akumulace rtuti a sníženou rychlost vylučování.
9. Lidská spotřeba :Když lidé konzumují ryby, které obsahují nahromaděnou rtuť, dostává se do lidského těla. Rtuť může mít nepříznivé účinky na nervový systém, ledviny, játra a vyvíjející se plod.
Proto se rtuť může při pohybu potravním řetězcem koncentrovat a zvětšovat, což má za následek vyšší hladiny rtuti u určitých druhů ryb a potenciální zdravotní rizika pro lidi, kteří je pravidelně konzumují.