1. Zničení přirozeného prostředí :Vymýcení lesů a přeměna přírodních stanovišť na zemědělskou půdu, města a další rozvoj vedly ke ztrátě původního ekosystému kakapo a zdrojů potravy.
2. Lov a predace :První lidští osadníci, včetně Maorů, přivezli na Nový Zéland psy a další predátory, jako jsou krysy, lasice a fretky, kteří se živili bezbranným kakapo. K jejich úbytku dále přispíval lov lidí pro potravu a peří.
3. Soutěž s introdukovanými druhy :Invazivní druhy jako jeleni, kozy a vačice zavlečené na Nový Zéland soutěžily s kakapo o potravu a zdroje, což vedlo k dalšímu snižování populace.
4. Přenos nemoci :Zavlečení nemocí z lidí a domácích zvířat, jako jsou ptačí nemoci, bylo škodlivé pro zdraví a přežití kakapo.
5. Fragmentace stanovišť :Modifikace a fragmentace přírodních stanovišť v důsledku lidských činností narušila kakapo rozmnožovací a krmná místa, takže je pro ně těžší najít si partnery a obživu.
6. Omezená genetická rozmanitost :Populace kakapo čelila genetickému zúžení kvůli různým hrozbám v průběhu času, což vedlo ke snížení genetické rozmanitosti. Díky tomu je druh náchylnější k nemocem a zvyšuje se riziko vyhynutí.
7. Malá velikost populace :Kvůli výše uvedeným faktorům se populace kakapo zmenšila na kriticky nízká čísla, což je činí zranitelnými vůči výkyvům prostředí, genetickým problémům a katastrofickým událostem.
Aby bylo možné těmto hrozbám čelit, bylo vynaloženo rozsáhlé úsilí o ochranu, včetně obnovy stanovišť, kontroly predátorů, programů chovu v zajetí a přemístění na ostrovy bez predátorů nebo oplocené útočiště. Tato opatření byla zásadní pro přivedení kakapo zpět z pokraje vyhynutí a zajištění jejich dlouhodobého přežití.