1. Hřbetní ploutev: Primárním způsobem pohybu mořských koníků je použití jejich hřbetní ploutve. Tato ploutev, umístěná na horní části jejich těla, je vysoce flexibilní a může se rychle pohybovat. Vibrováním hřbetní ploutve se mohou mořští koníci pohánět ve vodě dopředu nebo dozadu.
2. Hrudní ploutve: Mořští koníci mají také dvě malé prsní ploutve umístěné za hlavou. Tyto ploutve primárně pomáhají spíše při řízení a manévrování než při pohonu. Pomáhají mořskému koníkovi měnit směr, udržovat rovnováhu a stabilizovat jeho pohyby.
3. Tvar těla a kamufláž: Mořští koníci mají jedinečný tvar těla, který jim poskytuje vynikající maskování a manévrovatelnost. Jejich protáhlá těla a chápavé ocasy jim umožňují zachytit se na mořských řasách, korálech nebo jiných podmořských strukturách a ukotvit se na místě. Tato stacionární poloha jim pomáhá vyhýbat se predátorům a přepadat jejich kořist.
4. Zapřahání a klouzání: Kromě toho, že mořští koníci používají své ploutve, používají k pohybu také techniku zvanou „zapřažení“. Používají svůj chápavý ocas, aby se ukotvili k předmětům, jako jsou mořské řasy nebo korály, a „zapřáhli“ se dopředu a přitáhli své tělo blíže k kotevnímu bodu. Tato metoda jim umožňuje relativně rychlý přesun na krátké vzdálenosti.
5. Omezené plavání: Mořští koníci nejsou známí svými působivými plaveckými schopnostmi. Mají plavecký měchýř, který jim pomáhá udržovat vztlak a kontrolovat jejich polohu ve vodě. Při efektivním pohybu se však primárně spoléhají na svou hřbetní ploutev a zápřah.
Mořští koníci nejsou díky svým omezeným plaveckým schopnostem cestovateli na dlouhé vzdálenosti ani rychle se pohybující predátoři. Místo toho mají tendenci žít ve specifických oblastech oceánu a používat své specializované lokomoční strategie k efektivní navigaci ve svém prostředí.