Šintoismus nemá ústředního náboženského představitele ani konkrétního proroka, který jej založil. Místo toho je to sbírka různých přesvědčení a praktik, které se postupem času vyvíjely na základě úcty k přírodě a uctívání kami neboli duchů. Pojem kami zahrnuje širokou škálu božských entit, včetně bohů, bohyní, přírodních sil a duchů předků.
Šintoismus je tradičně považován za nedoktrinální náboženství bez pevného souboru přesvědčení nebo písem. Zdůrazňuje důležitost rituálních praktik, festivalů a ceremonií pro spojení s kami a udržení harmonického vztahu s přírodním světem.
Ačkoli šintoismus nemá konkrétního zakladatele, existuje několik významných historických osobností, které přispěly k jeho rozvoji a formování. Například princ Shotoku (574-622) zavedl buddhismus do Japonska a prosazoval začlenění buddhistických prvků do šintoismu. Císař Meidži (1852-1912) sehrál významnou roli při propagaci šintoismu jako národního náboženství během éry Meidži, ustavil státní šintoismus a upevnil jeho místo jako ústřední součást japonské kultury.