Na rozdíl od většiny savců, kteří jsou klasifikováni jako endotermy nebo „teplně zbarvené“ a mohou generovat své vlastní tělesné teplo, jsou ptatypysy považovány za semi-endotermické. To znamená, že i když mohou produkovat nějaké vnitřní tělesné teplo, spoléhají se také na externí zdroje, aby udrželi své 体温。
Platypusy mají hustou, hustou kožešinu, která poskytuje vynikající izolaci proti chladu. Jejich srst je tvořena dvěma vrstvami - vnější vrstva hrubých, vodní odolných strážných chloupků a vnitřní vrstva jemného, hustého podpluku. Tato dvojitá vrstva kožešin zachycuje vzduch a pomáhá udržovat platypus v teple ve vodě a na zemi.
Kromě jejich kožešin mají platypusy jedinečný protiproudový systém výměny tepla, který pomáhá při zachování tělesného tepla. Tento systém zahrnuje výměnu tepla mezi tepnami a žilami v jejich končetinách a ocasu. Jak teplá krev protéká tepnami na končetiny, přenáší teplo na chladnější krev tekoucí zpět v žilách. To pomáhá minimalizovat tepelné ztráty z těla a udržovat vyšší tělesnou teplotu jádra.
Kromě toho se ptatypusy zabývají adaptacemi na chování, aby regulovaly jejich tělesnou teplotu. Často se vyhřívají na slunci nebo hledají teplo tím, že se vrhnou do země nebo se skrývají pod skály. Při plavání ve studených vodách mohou šetřit energii vstupem do stavu torporu, kde jejich tělesná teplota klesá a jejich metabolická rychlost se výrazně zpomalí.
Celkově, zatímco platypusy neudržují konstantní tělesnou teplotu, jako jsou endotermičtí savci, jejich schopnost generovat určité vnitřní teplo, kombinované s jejich izolačními kožešinami a behaviorálními adaptacemi, umožňuje jim udržovat relativně stabilní tělesné teploty a prospívat v jejich jedinečném vodním a polovejnickém prostředí.