* různé ekologické výklenky: Tasmánské ďábly a Quolls mají různé dietní preference a lovecké strategie. Ďáblové jsou vychytávači, především krmení mršinou, zatímco Quolls jsou více oportunističtější predátory, loví malé savce a ptáky.
* územní chování: I když oba druhy mohou být teritoriální, jejich území se obvykle překrývají, což snižuje šance na přímé konfrontace.
* Velikost a agrese: Zatímco oba druhy mohou být agresivní, Quolls jsou obecně menší a méně agresivní než ďáblové. Ďáblové jsou známí svým divokým bojovým chováním, což často vede k vážným zraněním.
* Konkurence o zdroje: I když může existovat nějaká konkurence o potravinové zdroje, zejména v oblastech překrývání, obecně není dostatečně intenzivní, aby mohla řídit časté boje.
Může se však vyskytnout setkání a jsou možné příležitostné boje:
* Konkurence pro mršinu: Pokud se ďábel a quoll setkávají se stejnou mršinou, mohli by soutěžit o přístup a potenciálně vést k boji.
* překrývání na území: V oblastech, kde se jejich území překrývají, se mohli potenciálně setkat s sebou a zapojit se do územních sporů.
Celkově to není běžné, že tasmánské ďábly a quolls bojují, ale není to nemožné. Šance na takové setkání jsou relativně nízké kvůli jejich různým ekologickým výklenkům a územnímu chování.