Koncept „dobrého“ a „špatného“ chování je do značné míry subjektivní a závisí na kulturních, sociálních a individuálních perspektivách. Sloni, jako divoká zvířata, se chovají podle svých přirozených instinktů a naučili se chování v jejich sociálních skupinách. Jejich chování lze popsat z hlediska jejich ekologických a sociálních interakcí, ale ne nutně z hlediska lidských morálních úsudků.
