* Identifikace požadovaných vlastností: Chovatelé pečlivě pozorují rostliny a identifikují ty, které mají žádoucí rysy, jako je zvýšený výnos, odolnost proti chorobám nebo nutriční hodnota.
* kontrolované šlechtění: Rostliny s těmito žádoucími rysy jsou pak selektivně chovány dohromady, buď křížovým opylením nebo jinými metodami, jako je roubování.
* Výběr potomků: Potomci jsou poté vyhodnoceni na požadované vlastnosti. Nejlepší jednotlivci jsou vybráni, aby se stali příští generací chovu.
* opakování procesu: Tento cyklus výběru a chovu se opakuje po více generacích, což postupně zvyšuje frekvenci požadovaných vlastností v populaci.
Příklady selektivního chovu v rostlinách:
* plodiny s vysokým výnosem: Selektivní šlechtění vedlo k významnému zvýšení výnosů plodin, což pomáhá nakrmit rostoucí globální populaci.
* Odrůdy rezistentní na onemocnění: Chov pro odolnost proti chorobám pomáhá chránit plodiny před ničivými ohniskami.
* Nutriční vylepšení: Selektivní chov může zvýšit obsah živin u potravinářských plodin a poskytovat zdravější stravu pro spotřebitele.
Důležité úvahy:
* Genetická rozmanitost: Selektivní šlechtění může snížit genetickou rozmanitost, což potenciálně zvyšuje náchylné rostliny k škůdcům nebo nemocem.
* etické obavy: Někteří kritici tvrdí, že selektivní šlechtění může být neetické, zejména pokud se používá k vytváření geneticky modifikovaných organismů (GMO).
Celkově bylo selektivní šlechtění nápomocné při zlepšování fenotypů rostlin, což vedlo k významným přínosům zemědělství a lidského zdraví. Je však zásadní zvážit své potenciální nevýhody a etické důsledky.