* Vývoj buněčné membrány: Tato základní adaptace umožnila oddělení vnitřku buňky z vnějšího prostředí a vytvořila samostatnou jednotku schopnou provádět životní funkce. To bylo nezbytné pro první formy života.
* fotosyntéza: Tato adaptace, která umožňuje organismům využívat energii ze slunečního světla, umožnila vytvoření atmosféry bohaté na kyslík Země a připravila cestu pro složitější formy života.
* multicelularita: Schopnost buněk organizovat se do tkání a orgánů byla hlavním krokem ve vývoji komplexních forem života.
Je důležité si uvědomit, že k těmto adaptacím se pravděpodobně vyskytlo postupným a propojeným způsobem a není vždy možné definitivně říci, které přišlo „první“.
Abychom tomu lépe porozuměli, je užitečné myslet na evoluci jako na větvení stromu, kde se v průběhu času rozvíjejí a šíří různé adaptace. Některé adaptace lze nalézt v mnoha větvích (jako je buněčná membrána), zatímco jiné jsou konkrétnější pro určité linie (jako peří u ptáků).
Proto místo toho, abychom se pokusili najít adaptaci „první“, je přesnější zvážit složitou souhru mnoha adaptací v obrovských úsecích času, které vedly k rozmanitosti života, kterou dnes vidíme.