2. Ztráta biotopu: Zničení a fragmentace biotopu kaspického tygra byly významnými faktory jeho zmizení. Přirozená stanoviště tygra, sestávající z hustých lesů, mokřadů a pastvin, byla přeměněna na zemědělství, těžbu dřeva a lidská sídla. Tato ztráta stanoviště zmenšila oblast dostupnou pro tygry k toulání, lovu a rozmnožování.
3. Fragmentace populace: Jak lidské aktivity zasahovaly do tygřích biotopů, populace tygrů se stále více fragmentovala. Tato izolace malých populací ztížila tygrům najít si partnery a udržet genetickou rozmanitost, což vedlo k příbuzenskému křížení a snížení reprodukčního úspěchu.
4. Soutěžení s lidmi a hospodářskými zvířaty: Rozšíření lidských sídel a zemědělství přivedlo tygry do konfliktu s lidmi a jejich dobytkem. Tygři byli často zabíjeni jako odplata za napadení dobytka nebo lidí. Kromě toho k poklesu populací tygrů přispěla konkurence o druhy kořisti mezi tygry a domácími zvířaty.
5. Nedostatek úsilí o ochranu: Dlouhou dobu chyběla účinná ochranná opatření na ochranu kaspického tygra. To umožnilo, aby lov, ničení stanovišť a další hrozby způsobené člověkem přetrvávaly v nezmenšené míře. Iniciativy na ochranu přírody se začaly objevovat až koncem 20. století, kdy populace tygrů již dosáhla kriticky nízké úrovně.
6. Nelegální obchod: Docházelo k nelegálnímu obchodu s částmi a produkty kaspického tygra, včetně jejich kožešiny, kostí a drápů, což dále přispělo k úbytku tygra.
7. Změna klimatu: Při zmizení kaspického tygra mohla hrát roli i změna klimatu, i když její konkrétní dopad není dobře znám. Změna počasí a změněná stanoviště mohla ovlivnit druh kořisti tygra a celkové přežití.
Kombinace těchto faktorů měla za následek rychlý pokles populace kaspických tygrů. Do poloviny 20. století tento druh ve volné přírodě vyhynul, přičemž poslední známý jedinec byl potvrzen v roce 1954 v Íránu. Navzdory snahám o ochranu se kaspický tygr nedokázal vzpamatovat a zůstává ve volné přírodě vyhynulý.