Historicky byli američtí bizoni kdysi hojní v Severní Americe, s odhadovanou populací asi 30 milionů před příchodem evropských osadníků. V průběhu 19. století však populace bizonů zaznamenaly dramatický pokles v důsledku několika faktorů:
1. Komerční lov :Poptávka po bizoních produktech, zejména jejich kůžích, mase a kožešině, podnítila komerční lov ve velkém měřítku. Populace bizonů byly zdecimovány, protože byly každoročně zabity tisíce zvířat pro jejich kožešinu a další části těla.
2. Vládou sponzorované vyhlazování :Koncem 19. století vláda Spojených států podporovala vyhlazování bizonů jako součást své politiky kontroly indiánských kmenů. Záměrem bylo připravit domorodé Američany o jejich primární zdroj potravy a narušit jejich tradiční způsob života.
3. Soutěž s hospodářskými zvířaty :Když se osadníci přesunuli na západ a přivezli s sebou svůj dobytek a další dobytek, bizoni čelili konkurenci o pastvu a zdroje. Zavedení domácího skotu přineslo i nemoci, proti kterým zubři neměli přirozenou imunitu, přispělo k jejich úbytku.
4. Ztráta stanoviště :Expanze zemědělství a rozvoj omezily přirozené prostředí bizonů, roztříštily jejich populace a omezily jejich přístup k potravě a úkrytu.
5. Přenos nemoci :Šíření nemocí z domestikovaných zvířat dále decimovalo populace bizonů, včetně zavlečení brucelózy skotu a tuberkulózy z dobytka.
Kombinace těchto faktorů dohnala bizony na pokraj vyhynutí, přičemž jejich počet se koncem 19. století propadl z milionů na pouhých několik stovek. Naštěstí úsilí o ochranu a zřizování přírodních rezervací umožnilo americké populaci bizonů zotavit se a nyní již nejsou považováni za ohrožené. Stav jejich ochrany však zůstává zranitelný a je nezbytné trvalé úsilí k ochraně jejich stanovišť a zajištění jejich dlouhodobého přežití.