1. Svalová struktura: Rychle běžící zvířata mají typicky svaly bohaté na rychlá svalová vlákna. Tato vlákna jsou schopna se rychle stahovat a uvolňovat, což umožňuje rychlé a silné pohyby.
2. Struktura kostry: Zvířata stavěná pro rychlost mají často dlouhé a štíhlé končetiny, které umožňují větší délku kroku a vyšší rychlost. Navíc mohou mít ohebné klouby a pružinové šlachy, které ukládají a uvolňují energii během běhu a poskytují extra pohon.
3. Kardiovaskulární systém: Rychle běžící zvířata mají účinný kardiovaskulární systém, který rychle dodává kyslík a živiny do jejich svalů. Mají velká srdce, velké plíce a vysoký počet červených krvinek pro usnadnění přenosu kyslíku.
4. Dýchací systém: Zvířata přizpůsobená rychlosti mají účinné dýchací systémy, které umožňují rychlou výměnu plynů. Mají vysokou dechovou frekvenci a mohou mít specializované struktury, jako jsou vzduchové vaky nebo zvětšené plíce, aby maximalizovaly příjem kyslíku.
5. Nervový systém: Rychle běžící zvířata mají dobře vyvinutý nervový systém, který umožňuje rychlou koordinaci svalových pohybů. Mají rychlé reflexy a dokážou rychle zpracovat smyslové informace, což jim umožňuje rychle reagovat a upravit své pohyby podle potřeby.
6. Aerodynamika: Některá rychle běžící zvířata, jako jsou gepardi, mají elegantní, aerodynamická těla, která snižují odpor vzduchu a umožňují jim pohybovat se vzduchem s menším odporem.
7. Energetický metabolismus: Rychle běžící zvířata mají účinný energetický metabolismus, který jim umožňuje rychle vytvářet a využívat energii. Ve svalech mohou mít vysoké koncentrace energeticky bohatých sloučenin, jako je ATP a glykogen.
Je důležité poznamenat, že zatímco tyto faktory jsou obecně spojeny s rychlým běháním, konkrétní adaptace se mohou lišit v závislosti na zvířeti a jeho konkrétním ekologickém prostoru.