Během HEIANského období (794-1185 nl) přijala samuraj namontovanou lukostřelbu jako svou primární bojovou taktiku, silně ovlivněnou kočovnými kulturami asijské stepi. Samurajští válečníci se stali vysoce kvalifikovanými koňskými lukostřelci, schopnými dodávat silné a přesné záběry z koní. Tato sada dovedností poskytla Samurai významnou výhodu na bojišti, což jim umožnilo rychle manévrovat a udeřit na své soupeře.
Mastery a trénink koní:
Samurajští válečníci podstoupili přísný výcvik, aby zvládli jezdectví a rozvíjeli silné pouto se svými koňmi. Při výběru a chovu nejlepších koní pro boj kladli velký význam a často hledali zásoby z mongolských a perských plemen známých pro svou sílu, rychlost a vytrvalost. Samurajští koně byli pečlivě vyškoleni, aby reagovali na jemné příkazy a pohyby jejich jezdců a vytvořili téměř symbiotické partnerství nezbytné pro efektivní boj.
Použití třmenů:
Zavedení třmenů z Číny revolucionizovalo samurajské jezdectví. Stirrupy umožnily Samurai Warriors stát pevněji v jejich sedlech a poskytovat větší stabilitu a kontrolu během intenzivních bitev. Tento pokrok umožnil Samurai doručit silnější rány svými meči a provést složité jezdecké manévry, čímž se zvýšila jejich efektivita boje.
Ochrana pro koně:
Samurajští koně byli často chráněni brněním, zejména během velkých konfliktů nebo obléhání. Zbroj na koně se obvykle skládalo z kovových desek nebo kožených krytů, které chránily tělo, nohy a hlavu před nepřátelskými útoky. Tato ochrana umožnila samurajským koňům vydržet bojové situace a přežít chaos bitvy.
TAKTIKA CAVALRY:
Samurai Cavalry využila různé taktiky k získání výhody oproti svým protivníkům. Často se obvinili v těsných formacích, aby prolomili nepřátelské linie nebo využili jejich lukostřeleckých schopností k obtěžování a narušení nepřátelských formací, než se zapojí do blízkého boje. Vynikající jezdectví a strategické manévrování byly klíčovými prvky v taktice Samurai Cavalry, což jim umožnilo dosáhnout svých cílů na bojišti.
Stručně řečeno, Samurai Warriors rozsáhle používali koně pro namontovanou lukostřelbu, spoléhali na své jízdní schopnosti a sílu svých koní k překonání svých soupeřů. Samurajští koně byli pečlivě vybráni, vyškoleni a chráněni, aby zajistili jejich účinnost v boji. Samurajské mistrovství v taktice lukostřelby koňských koňských koňských koňských koňských koni v kombinaci s jejich neochvějnou loajalitou a odhodláním jejich koním zůstává definující charakteristikou jejich válečného étosu.