1. Poskytování lidských vlastností neživých objektů:
* "Vítr zašeptal tajemství stromy." (Vítr nemůže šeptat, ale zní to, jako by to mluvilo.)
* "Hodiny netrpělivě zaškrtly." (Hodiny nemají pocity, ale vypadá to, že je to úzkostné.)
* "Slunce se usmál na Zemi." (Slunce nemá obličej, ale je zosobněno ukázat teplo a štěstí.)
2. Poskytování lidských vlastností abstraktním konceptům:
* "Čas letěl." (Čas není naživu, ale je vyroben, aby se zdálo, že se rychle pohybuje.)
* „Spravedlnost vyžaduje odplatu.“ (Spravedlnost je koncept, ale dává hlas a názor.)
* „Strach držel jejího zajatce.“ (Strach je emoce, ale dává to moc někoho ovládat.)
3. Poskytování lidských vlastností zvířatům:
* "Pes šťastně vrhl ocas." (Zatímco psi vrtí ocasy, je zosobněno, že to znamená, že se cítí šťastný.)
* "Kočka na mě podezřela." (Kočky si vlastně nemyslí, ale věta jim dává podezření podobné člověku.)
* "pták zpíval veselou melodii." (Ptáci zpívají, ale slovo „veselé“ dává písni lidskou emoci.)
4. Používání obrazového jazyka:
* "Stromy tančily ve větru." (Stromy nemohou tančit, ale obraz vytváří živou scénu.)
* "bouře zuřila zuřivostí." (Bouře nemají žádný hněv, ale metafora to vypadá násilné.)
* "Hory byly vysoké a hrdé." (Hory se nemohou cítit hrdost, ale věta jim dává pocit důstojnosti.)
Pamatujte: Personifikace je postava řeči, která nám pomáhá pochopit a vztahovat se k věcem, které nejsou lidské. Díky tomu je psaní živější a poutavější.