Zde je rozpis proč:
* měřítko: Země je obrovská. Dome dostatečně velká, aby zahrnovala i malou část povrchu planety, by byla neuvěřitelně náročná na konstrukci a údržbu.
* atmosféra: Replikace zemské atmosféry v kupole by vyžadovala přesnou kontrolu složení plynu, tlaku a teploty. Jedná se o hlavní inženýrskou překážku a udržování rovnováhy různých atmosférických plynů by bylo po dlouhou dobu téměř nemožné.
* hydrosféra: Vytváření a udržování funkčního vodního cyklu v kupole, s odpařováním, srážením a průtokem vody, by bylo výjimečně obtížné.
* biosféra: Replikace rozmanitých ekosystémů Země, se všemi jejich vzájemnými závislosti, by byla monumentálním úkolem. Zahrnovalo by to udržování biologické rozmanitosti, potravinových řetězců a složitých interakcí mezi organismy.
* geosféra: Kopule by musela simulovat geologické procesy, jako je tektonika desky, sopečná aktivita a minerální tvorba, které jsou hluboce propojeny s ostatními systémy Země.
* Zdroje energie: Kopule by potřebovala udržitelný a výkonný zdroj energie k napájení všech systémů a udržování stabilního prostředí.
Koncept „biosféry“ však není zcela smyšlený:
* biosféra 2: V 90. letech byl v Arizoně postaven rozsáhlý experiment zvaný Biosphere 2. Jeho cílem bylo vytvořit soběstačný uzavřený ekosystém, ale čelil mnoha výzvám a nakonec nedokázal dosáhnout úplné nezávislosti na vnějším světě.
* experimenty s menším měřítkem: V menších měřítcích se neustále snaží vytvářet systémy s uzavřenou smyčkou, někdy nazývané „mini-biosféry“. Tyto experimenty jsou cenné pro studium ekologických interakcí a potenciálních aplikací pro cestování kosmiky, ale stále zdaleka replikují složitost Země.
Nakonec, zatímco koncept uzavřené skleněné kupole se všemi rysy Země je přitažlivý, je v současné době nad naše technologické schopnosti. Vědecké pokroky a technologické inovace by však mohly jednoho dne vést k sofistikovanějším uzavřeným ekosystémům a nabídnout cenné poznatky o vzájemném propojenosti života a výzvám při vytváření soběstačných prostředí.