Zde jsou některé ze specifických typů fytoplanktonu, které mušle konzumují:
1. Rozsivky:Rozsivky jsou jednobuněčné řasy obalené ve složitých křemenných schránkách. Jsou hlavní složkou fytoplanktonu a jsou hojné jak v pobřežních, tak v otevřeném oceánském prostředí. Hřebenatky používají své žábry k filtrování rozsivek a jiných malých částic z vody.
2. Dinoflagelláty:Dinoflagelláty jsou dalším typem jednobuněčných řas, které mají dvě bičíkovité struktury pro pohyb. Některé dinoflageláty jsou fotosyntetické, zatímco jiné jsou heterotrofní, což znamená, že musí získávat organickou hmotu z jiných organismů. Hřebenatky konzumují jak fotosyntetické, tak heterotrofní dinoflageláty.
3. Coccolithophores:Coccolithophores jsou jednobuněčné řasy, které vylučují drobné destičky uhličitanu vápenatého zvané coccoliths. Tyto desky tvoří ochranný obal kolem buňky. Kokolitofory jsou důležitými přispěvateli do mořského potravního řetězce a hřebenatky se jimi živí spolu s dalším fytoplanktonem.
4. Chlorofyty:Chlorofyty jsou skupinou zelených řas, které zahrnují jednobuněčné i mnohobuněčné druhy. Některé chlorofyty jsou pohyblivé, zatímco jiné jsou připojeny k povrchu. Hřebenatky konzumují různé chlorofyty, včetně druhů jako Chlamydomonas a Dunaliella.
Kromě těchto specifických typů fytoplanktonu mohou hřebenatky konzumovat také další mikroskopické organismy, jako jsou bakterie a prvoci. Používají své specializované krmné struktury, včetně žáber a labiálních palpů, k zachycení a filtrování částic potravy z vody.
Velikost a dostupnost fytoplanktonu může ovlivnit potravní chování hřebenatek. Když je fytoplankton hojný, hřebenatka má tendenci se živit aktivněji a efektivněji. Naopak v obdobích nízkého množství fytoplanktonu nebo špatné kvality vody mohou mít hřebenatky potíže se získáváním dostatečného množství potravy, což může ovlivnit jejich růst, reprodukci a celkový zdravotní stav.