Nelumbo nucifera, běžně známý jako posvátný lotos, indický lotos nebo jednoduše lotos, je známá vodní rostlina s fascinujícími květy. Lotosy pocházejí z mokřadů, jezer a pomalu tekoucích řek. Jejich přirozené rozšíření se rozprostírá v tropických a subtropických oblastech Asie a Austrálie, s pozoruhodnými výskyty v Indii, Číně, Japonsku a částech jihovýchodní Asie.
Mezi preferovaná stanoviště lotosů patří:
1. Mělké vody: Lotosům se daří v mělkých sladkovodních prostředích, kde se hloubka vody pohybuje od 1 do 4 stop (0,3 až 1,2 metru). Obvykle se vyskytují v bažinách, rybnících, jezerech a dalších stojatých nebo pomalu se pohybujících vodních plochách.
2. Blátivé substráty: Kořeny lotosů jsou dobře přizpůsobeny bahnitému substrátu, který se běžně vyskytuje v jejich přirozeném prostředí. Blátivé půdy poskytují oporu pro kořeny rostliny a umožňují účinnou absorpci živin.
3. Teplé klima: Lotosům se daří v teplých klimatických podmínkách, s optimálním růstem v oblastech, kde se teplota pohybuje od 68°F do 95°F (20°C až 35°C).
4. Úplné sluneční světlo: Lotosy preferují plné sluneční světlo, aby zajistily správnou fotosyntézu a celkový růst. Aby se jim dařilo, potřebují alespoň 6-8 hodin přímého slunečního záření denně.
5. Ochrana před vlnami a proudy: Lotosy jsou nejvhodnější pro klidné a chráněné vody. Stanoviště s nadměrným působením vln nebo silnými proudy mohou poškodit listy a květy rostliny.
6. Neutrální nebo mírně alkalická voda: Lotosy preferují neutrální nebo mírně zásaditou vodu s rozsahem pH 6,5 až 7,5. Extrémně kyselé nebo zásadité podmínky mohou bránit růstu a kvetení rostliny.
7. Voda bohatá na živiny: Přestože lotosy snášejí podmínky s nízkým obsahem živin, daří se jim ve vodních útvarech s mírným množstvím živin, jako je dusík a fosfor.
Kromě těchto přírodních stanovišť se lotosy přizpůsobily také pěstování v umělých vodních zahradách a okrasných jezírkách. S náležitou péčí a údržbou je lze úspěšně pěstovat v různých prostředích mimo jejich původní oblasti.