1. Specializovaná anatomie:
* velká, mastná hlava: Zabijácké velryby mají velkou, baňkovou hlavu naplněnou silnou vrstvou tuku. Tato mastná tkáň působí jako zvuková čočka a zaostřuje zvukové vlny směrem k jejich vnitřním uchu.
* melon: Uvnitř jejich hlavy mají strukturu zvanou „meloun“ vyrobenou ze zvláštního druhu mastné tkáně. Tento meloun působí jako zvukový projektor a soustředí zvukové vlny, aby vytvořil paprsek zvuku.
* Vnitřní ucho: Killerovy velryby mají velmi citlivé vnitřní ucho, které je mimořádně dobré při detekci i slabých podvodních zvuků.
2. Echolocation:
* Killerovy velryby používají techniku zvanou echolocation k navigaci a lovu. Emitují kliknutí a píšťalky, které cestují vodou.
* Tyto zvuky odrazí objekty ve vodě, včetně kořisti, a ozvěny se vracejí do velryby.
* Jejich specializovaný mozek může analyzovat tyto ozvěny, aby určil velikost, tvar, vzdálenost a dokonce i rychlost cíle.
3. Citlivost zvuku:
* Zabijáky mají neuvěřitelnou citlivost zvuku. Mohou detekovat i ty nejmenší vibrace ve vodě, včetně zvuků pohybů jejich kořisti, dýchání a dokonce i srdečních rytmů.
* To jim umožňuje lokalizovat kořist, i když je skrytá uvnitř oceánského dna, za skály nebo plavání hluboko ve vodě.
4. Propagace zvuku pod vodou:
* Zvuk cestuje rychleji a dále pod vodou než ve vzduchu. To umožňuje zabijákům používat echolokaci a slyšet zvuky na velké vzdálenosti.
* Vlastnosti vody také pomáhají zesílit a zaostřit zvuky, což jim usnadňuje detekci kořisti.
Stručně řečeno, zabijácké velryby vyvinuly pozoruhodnou kombinaci anatomie, chování a citlivosti zvuku, která jim umožňuje „vidět“ své okolí pomocí zvuku, dokonce i v nejtemnějších hloubkách oceánu.