* Diplomatický tlak: Země jako Spojené státy, Austrálie a Nový Zéland tlačily na Japonsko, aby přestalo lovit velryby diplomatickou cestou.
* Ekonomické sankce: Některé země pohrozily ekonomickými sankcemi, pokud Japonsko bude pokračovat ve svých praktikách lovu velryb.
* Výjimka pro vědecký výzkum: Japonsko tvrdilo, že jeho lov velryb byl pro vědecký výzkum, ale mnoho zemí zpochybňovalo platnost tohoto tvrzení.
Právní výzvy
* Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ): V roce 2014 ICJ rozhodl, že japonský vědecký program lovu velryb v Antarktidě neslouží k legitimnímu vědeckému výzkumu, a nařídil Japonsku, aby zrušilo všechna povolení k zabíjení, lovu nebo léčbě velryb v antarktické oceánské rezervaci.
* Vnitrostátní soudní spory: Ekologické skupiny podaly žaloby k japonským soudům, které zpochybňovaly zákonnost velrybářských praktik v zemi.
Veřejné povědomí a aktivismus
* Média: Pozornost mezinárodních médií přinesla celosvětové povědomí o problému japonského lovu velryb, což vyvolalo pobouření a tlak veřejnosti.
* Environmentální aktivismus: Ekologické organizace, jako je Greenpeace a Sea Shepherd, vedly protestní kampaně, včetně přímých akcí na moři s cílem narušit japonské velrybářské operace.
Domácí faktory
* Změna veřejného mínění: Postupem času se veřejné mínění v Japonsku změnilo a více lidí se postavilo proti lovu velryb kvůli ekologickým obavám a povědomí o mezinárodní kritice.
* Ekonomické aspekty: Ziskovost lovu velryb klesala, čímž se pro japonské velrybáře stal méně ekonomicky životaschopným.
V důsledku těchto kombinovaných faktorů se japonská vláda rozhodla v roce 2018 ukončit svůj kontroverzní vědecký program lovu velryb v Antarktidě a oznámila svůj záměr vystoupit z Mezinárodní velrybářské komise (IWC), mezinárodního orgánu odpovědného za regulaci velrybářských aktivit. Japonsko však nadále provozuje pobřežní lov velryb ve svých suverénních vodách na základě námitky proti moratoriu IWC na komerční lov velryb.