1. Struktura křídla :Ve srovnání s létajícími ptáky jsou křídla pštrosů a EMU výrazně zmenšena. Jejich peří postrádá potřebnou tuhost, sílu a rozpětí křídel, aby se vytvořilo dostatečný výtah pro let.
2. Letové svaly :Létání vyžaduje robustní letové svaly, ale pštrosi a EMU postrádají dobře rozvinuté letové svaly nezbytné pro mávání křídel a generování výtahu. Jejich letové svaly jsou relativně slabé a používají se především pro rovnováhu.
3. Hustota kostí :Aby byli ptáci schopni létat, musí mít lehké a duté kosti, aby minimalizovaly jejich váhu. Naproti tomu pštrosi a EMU mají pevné, husté kosti, které snižují poměr jejich hmotnosti k velikosti, takže jsou příliš těžké na let.
4. Energetická účinnost :Let vyžaduje významnou spotřebu energie. Pštrosi a EMU se přizpůsobili životnímu stylu kurzorického (běhu) a vyvinuli dlouhé nohy a silné svaly nohou pro efektivní pozemskou lokomotivu. Běh zachovává energii ve srovnání s vyššími energetickými požadavky trvalého letu.
5. Evoluční adaptace :Pštrosi a EMU se vyvinuli v prostředích, kde čelili menší letecké predaci nebo konkurenci zdrojů. Bezohlednost bez letu, spojená s jinými adaptacemi, jako jsou dlouhé nohy a vynikající zrak, poskytla konkurenční výhodu v jejich příslušných ekosystémech.
Navzdory jejich bezvolnosti tito velcí bezletou ptáci našli úspěch ve svém prostředí prostřednictvím specializace na kurzorickou lokomoci a adaptace, které zvyšují jejich přežití bez nutnosti letecké mobility.